Klasifikace energeticky úsporných budov a jejich charakteristika

Kategorie Aktuality | 0

Základní klasifikace energeticky úsporných budov se provádí na základě jejich roční měrné spotřeby tepla na vytápění.

Nejběžněji užívané členění rozděluje objekty do následujících kategorií:

  • nízkoenergetické domy
  • pasivní domy
  • nulové domy.

Nízkoenergetické domy jsou v souladu s TNI 73 0329 budovy, jejichž roční měrná spotřeba energie nepřesahuje hodnotu eA = 50 kWh/m2a. V některých evropských státech se lze setkat i se situací, kdy klasifikace nízkoenergetických budov je spojena s hodnotou jejich objemového faktoru budovy, to znamená s poměrem mezi plochou obalových konstrukcí budovy a jejím objemem (s rozměrem m2/m3). V těchto případech potom může být hraniční hodnota roční měrné spotřeby energie odlišná od běžně užívaného standardu. V rámci energetické úspornosti jsou nízkoenergetické domy kategorií „nejméně úsporných“ budov a jejich architektonické a konstrukční řešení se výrazně neodlišuje od standardních budov.  K dosažení této klasifikace stavby vede cesta přes kvalifikovaný architektonický a konstrukční návrh, spočívající především v optimalizovaném návrhu obalových konstrukcí budov, včetně fundovaného řešení tepelných mostů, optimalizaci otvorových výplní a v pasivním využití solárního záření. Při důsledném hledání optimálního řešení stavby jak z energetického, tak ekonomického hlediska lze tento druh stavby realizovat ve stejné cenové úrovni jako srovnatelný objekt v běžném energetickém standardu, v mezním případě by nárůst ceny neměl přesáhnout hodnotu 8–10 %. Vývoj nízkoenergetických domů v zahraničí je datován do sedmdesátých let minulého století, jejich výraznější rozvoj pak v celoevropském měřítku nastal v letech devadesátých.

Pasivní domy jsou objekty s minimalizovanou potřebou energie na vytápění, spojenou s minimalizovanou potřebou primární energie z neobnovitelných zdrojů. Pro bytové domy je podle české legislativy limitní hodnotou roční měrné potřeby tepla na vytápění hodnota eA = 15 kWh/m2a, pro rodinné domy pak eA = 20 kWh/m2a. Současně je požadována hodnota měrné potřeby primární energie na úrovni maximálně eA = 60 kWh/m2a pro rodinné a bytové domy a maximálně eA = 120 kWh/m2a pro ostatní budovy. Dalším požadavkem, společným pro všechny pasivní budovy, je dosažení celkové intenzity výměny vzduchu při tlakovém rozdílu 50 Pa na úrovni nejvýše n50 = 0,6 h-1. U tohoto typu budov se předpokládá optimalizovaný návrh obalových konstrukcí včetně otvorových výplní, mohutné tepelněizolační vrstvy a použití řízeného větrání s rekuperací. Očekává se, že v části zimního období budou tepelné ztráty budovy kryty pouze solárními a vnitřními tepelnými zisky a zdroj tepla bude využíván jen při nízkých venkovních teplotách. Cenový nárůst u pasivního objektu, který činí 15 až 20 % ceny srovnatelného objektu, se vykompenzuje úsporou energetických nákladů. První pasivní dům byl vystavěn v Německu v roce 1991, v poslední době lze však zaznamenat velmi výrazný nárůst realizací budov s touto energetickou klasifikací.

Nulové domy jsou objekty s maximální hodnotou roční měrné potřeby energie na vytápění na úrovni eA = 5 kWh/m2a. Tento typ budov má vybalancovány tepelné ztráty a tepelné zisky tím, že pracuje především se solárními a vnitřními tepelnými zisky a cíleně využívá řízeného větrání s rekuperací a dalších sofistikovaných zařízení, vedoucích k úsporám energie. Mimořádně kvalitně izolované obalové konstrukce budovy mají extrémní tloušťku tepelných izolantů, a proto se zdroje tepla využívá pouze ve zcela specifických situacích. Masové rozšíření tohoto typu objektů nelze v dohledné době očekávat.

Energeticky nezávislé domy jsou specifickou kategorií energeticky úsporných budov. Jedná se o budovy s velmi nízkou potřebou energie, které všechny energetické požadavky pokrývají z vlastních zdrojů, např. fotovoltaickou nebo větrnou elektrárnou s vhodným způsobem akumulace energie (elektrické akumulátory, tepelné zásobníky apod.). Realizace takovýchto budov je zdůvodnitelná především v lokalitách bez dostupných standardních energetických zdrojů.

Zdroj: ČKAIT, portalobydleni.cz